Nezisková organizace Paměť Krkonoš provozuje unikátní databázi Archa Krkonoš®. Tvoří ji dva vzájemně propojené datové modely. První je popisný a druhý obrazový. Základním prvkem rozsáhlé sítě je karta, třeba osoby, domu, fotografie, lokality, události. Databáze podobná Wikipedii umožňuje propojování prvků, tedy přiřazení několika fotografií k jedné osobě, řady lidí k jednomu domu, několik domů k jedné lokalitě, dotčené lidi a domy ke konkrétní události a podobně. Popisná část databáze propojuje především lidi a domy s číslem popisným, včetně domů zaniklých a osob zemřelých. Těch bude v databázi logicky většina. Jako příklad jsme vybrali s ohledem na obsah tohoto vydání Veselého výletu prvky z obce Pec a lokality Růžový důl.
Obec – Pec
Základní strukturní jednotkou databáze je historická obec. I v případě, že je dnes její katastr součástí jiného sídla. Například horské město Pec pod Sněžkou se skládá z dříve samostatné obce Velká Úpa 1. díl, 2. díl a 3. díl neboli původní Pec. V budoucnu mohou karty obce obsahovat i údaje o počtu obyvatel v různé době, proklik do seznamu rychtářů a starostů, přehled spolků a další zpracované informace. K obci jsou z obrazové databáze přiřazené fotografie, pohlednice a další dokumenty jako mapy, historické územní plány, dobové prospekty ap. Pro strukturu databáze je zásadní číslování domů. Pec má již třetí a Velká Úpa dokonce čtvrté. Rekonstrukce všech čísel popisných včetně zaniklých domů nám zabrala mnoho let práce. Když vše dobře půjde, vydá Paměť Krkonoš historický adresář východních Krkonoš s uvedením přehledu všech čísel domů od prvního číslování v roce 1771 až dosud. V databázi je přehled čísel u každé historické obce. Pec je uvedená společně s Velkou Úpou, protože číslování z let 1771 až 1805 a druhé 1805 až 1877 jsou společná. Na fotografii Bukového údolí od Antona C. Pitzeka je vlevo dominantní Hospoda Na Peci. Významný dům doložený už 1644 měl z roku 1771 první čp. 170, současný hostinec z roku 1792 získal druhé čp. 265 a stejný dům má dnes čp. 142.
Lokalita – Růžový důl
Obec Pec jsme rozdělili na třicet historických lokalit s osídlením. Patří sem i zaniklé osady, třeba Steinerovy domky v Zeleném dole zarostlé lesem. Po staletí tu na loukách stály tři chalupy. K lokalitám jsou přiřazená i místa bez osídlení na kterých nejsou objekty s číslem popisným. Například Památník obětem Krkonoš v Modrém sedle je přiřazený k Bílé louce, Šilhavého kříž ke Studničním domkům. Osada Růžový důl začíná u dnešní dolní stanice lanovky na Sněžku a končí Boudou Pod Studničnou. Dnes tu stojí čtrnáct domů, patří sem i pět již zaniklých chalup a několik objektů bez čísla jako třeba opuštěná sloupová trafostanice u staré lanovky nebo dřevěný kříž nedaleko hájovny čp. 122.
Dům – Pec čp. 120
Dům spolu s obcí a lokalitou určuje především číslo popisné. Zbořené domy jsou uvedené podle čísla platného v době zániku, parcelní číslo stavby je současné. Uvedená jsou všechna zjištěná jména domu. Současný majitel je zjištěný ve veřejně přístupné evidenci nemovitostí. Přehled historických majitelů vychází z citovaných zdrojů, třeba z pozemkové knihy, sčítacích archů, skici stabilního či staršího Josefinského katastru ap. Mezi základní informace patří také typ, výška a popis současného domu včetně architektonického hodnocení. Přes kartu osoby jsou zřejmí další obyvatelé z rodiny majitele. K objektu se z obrazové databáze přiřazují dokumenty, především dobové i současné fotografie, stavební plány, výřez z katastrální mapy 1841, prospekty, suvenýry s tématem domu, dobové účetní doklady atd. Z karty Boudy Pod Studničnou čp. 120 můžeme vybrat třeba informaci, že první chalupu tehdy čp. 464 na parcele .164 postavil kolem roku 1830 Jeremias Mitlöhner (1770). Jeho pravnuk Franz Mitlöhner (1878) zřídil před rokem 1914 dům s obytným polopatrem, ke kterému roku 1929 přistavěl třípodlažní pension. Nejprve se jmenoval Rauschenbach, později Skimitlöhner a po válce Pod Studničnou. Franz tu zavedl výrobu proslulých lyží Riesenhain. První poválečný národní správce kolář Josef Frühauf (1907) sem přišel 29. září 1945 ze Šumavy. Následuje přehled správců, například rodina Doulík, která dnes vlastní někdejší pension Stefana Mitlöhnera (1882) v osadě Zelený Potok.
Osoba – Stefan Mitlöhner
Do databáze patří lidé, kteří se v dohledatelné době narodili, žili nebo působili v Krkonoších. Přednostně jsou editované historické, tedy nežijící postavy. Vlastní kartu mohou mít v souladu s GDPR i žijící osoby. Vedle příjmení a křestního jména (nebo křestních jmen) je hlavním údajem datum a zvlášť rok narození. Další popis osoby obsahuje příslušnost k rodu (u tradičních krkonošských rodin jako je rod Mitlöhner), přezdívku, místo narození, datum a místo úmrtí, příchod a odchod z území, místo působení v území (i více domů), profese a pozice v zaměstnání. Uvedená je i spolková příslušnost, třeba hasičský sbor, Horská služba ap. V poznámce mohou být formou volného textu uvedené zvláštnosti, zásluhy, popřípadě komentář k osobě. Propojení s dalšími generacemi je zajištěné uvedením odkazu na rodiče, manželku a děti. Editací příbuzných osob vyniká rozrod daného rodu. Například Stefan Mitlöhner se narodil 8. 6. 1882 v dnes již zaniklé chalupě čp. 121 v Růžovém dole. Na fotografii uvedené na straně 6 drží rodový erb a jeho předky jsme s jistotou dohledali až po Christiana Mitlöhnera (1663). Stefan měl s manželkou Annou Zinnecker (1884) syna Bruna (1912) a dcery Friedu (1914), Marii (1917) a Martu (1920). Vedle profese stavitele, hospodáře a provozovatele pensionu Pec čp. 174 Stefan rád provázel hosty po horách, jak dokládá fotografie ze zpracovaného rodinného archivu.
Událost – povodeň 1897
Obrazově zajímavou kapitolou jsou události vázané na konkrétní místa. Například povodeň z 29. na 30. července 1897 způsobila dosud největší v Krkonoších doloženou katastrofu. V kartě události jsou v obci Pec popsané zasažené domy, vyjmenované oběti propojené s jejich osobními kartami. Následky povodně dokumentovali především fotografové Emil Joffé z Janských Lázní a Adolf Lehmann z Trutnova. Vedle zachycených škod jsou na fotografiích vidět místa do té doby nefotografovaná. Vybraná ukázková fotografie z Růžového dolu obsahuje několik detailů. Emil Joffé postavil fotoaparát do řečiště Úpy s již opadlou vodou, aby zvěčnil poškození chalupy čp. 123. Příval vody vyrazil roubení i s okny obytné části, přesto krov zůstal bez poškození. Při zvětšení je nad vchodem do chalupy vidět číslo popisné a také pro majitele důležitá cedulka MBV. Anton Mitlöhner (1827), který je zachycený na fotografii titulní strany, měl nemovitost pojištěnou u maršovské pojišťovny. Tak jako na několika dalších fotografiích z povodně 1897 se před objektiv vlastního aparátu posadil i nevysoký autor snímku. Obrazové dílo – fotografie Wenzela Pfohla Kartu má každé digitálně zpracované obrazové dílo, tedy fotografie, pohlednice, diapozitiv, skleněný negativ, mapa, stavební plán či jiný dokument, ke kterému má Paměť Krkonoš autorská práva. Karta je zařazená do sbírky, rodinného archivu nebo autorského souboru, ze které dílo pochází. Vedle přírůstkového čísla obsahuje název, autorství, původ, datum vzniku i získání a případný komentář. Jako první autorský soubor je pro Archu Krkonoš® zpracované fotografické dílo Wenzela Pfohla (1882), fotografa z Vrchlabí a Špindlerova Mlýna. Více než osm stovek položek kvalitních fotografií, pohlednic a dokumentů pochází z bohatého archivu Veselého výletu. Ten je základem Archy Krkonoš® a věříme, že se brzy připojí další sbírky a autorské fondy.
Osobnost – Josef Šourek
Jestliže je v kartě osoba označená jako významná, zařadí se do přehledu osobností. V lokalitě Růžový důl zatím jen v obrysech stanovená kritéria splňují například první výrobce lyží Franz Mitlöhner (1878), kronikář Stefan Dix (1867) a zcela jistě jedna z nejvýznamnějších osobností regionu Josef Šourek (*1891). V jeho kartě jsou vyplněná osobní data, krátký životopis, rodinní příslušníci, vazba na dům čp. 198 později pojmenovaný Betyna, kde žil v letech 1945 až 1968. Důležité jsou odkazy na vytvořené dílo s důrazem na zásadní knihu Květena Krkonoš i kroniku Pece pod Sněžkou. Databáze Archa Krkonoš® se neobejde bez seznamu pramenů a literatury, protože uvedená data jsou opatřená zdrojem informace. To umožňuje badatelům citovat pramen s přesností na jednotlivé stránky. K Josefu Šourkovi jsou z obrazové části databáze přiřazené například jeho portréty od významných fotografů Zdenko Feyfara a Jiřího Havla. Nebude chybět ani vzácný snímek první Hradní stráže s prezidentem T. G. Masarykem. Josef Šourek mu seděl jako pobočník po pravé ruce. Spolehliví vojáci prošli legiemi, Josef Šourek z nich má na uniformě nejvíce vyznamenání za zranění a hrdinství v boji především s bolševiky.